Beru si týden dovolené,…
…odjíždím se naučit jazyk
Chci se naučit anglicky, chci to už nějaký ten pátek. A s různým stupněm intenzity o to také po celou tu dobu usiluji. Sám, v kurzu, na soukromých hodinách. Nejsem začátečník, to ne. Jen mám stále problémy s tím, abych se pořádně domluvil. Snažím se, učím, ale nefunguje to. Čím dál tím častěji si říkám — přece to musí jít i nějak jinak. Ale jak? Nedávno jsem to možná zjistil.
Narazil jsem totiž na nabídku kurzů, která mě zaujala. Nejprve jen tak docela lehce, jen jsem byl zvědavý, co se skrývá pod označením „velmi intenzivní kurzy“. Navíc pořádané Institutem pro zrychlené učení — to už mi znělo přímo jak námět některé z Haškových povídek. A tak jsem si našel na internetu příslušné stránky: www.hampson.cz; koneckonců, proč se za nepříliš velký peníz nepobavit. Tak vtipné, jak jsem čekal, to zase nebylo. Nejprve jsem si vyplnil test, který mě opět zařadil mezi chronické začátečníky… a pak tu byla ještě zcela seriózně míněná nabídka dvanáctihodinové výuky po sedm dní v týdnu. Přiznám se, najednou mě to zaujalo docela dost. Ještě jednou jsem si přečetl veškeré informace, na pár věcí se poptal, vybral si úspory a přihlásil se na kurz.
Studentem inkognito
Odchylky oproti normálním jazykovým kurzům pokračovaly i po přihlášení (a zaplacení). Poštou jsem dostal kazetu, kterou jsem si měl pouštět při jízdě autem, žehlení… , prostě co nejčastěji, s upozorněním, že nahraná slovíčka a vazby se nemám snažit vědomě učit, ačkoliv je dostávám současně i v tištěné podobě. Ve stejném dopise mne žádali, abych si zvolil pro celou dobu pobytu náhradní identitu, nejlépe anglicky hovořícího jedince. Na kurz jsem proto odjížděl jako Bart Simpson, tedy ten, komu jsem vždycky záviděl odvahu chovat se, jak ho právě napadne. Správná volba.
Týden v jiném světě
Nechal jsem doma mobil a vyrazil na statek kdesi u Mladé Boleslavi. Ještě stále trochu poděšený představou dennodenních „dvanáctek“ jsem s povděkem uvítal pokoj jen a jen pro mne (a anglický hlas znící z reproduktoru). V podstatě samovolně jsem najel do učebního „plánu“. Sešel jsem se s ostatními Johny, Homery a Elisabethami, abychom se téměř okamžitě zase rozešli do malinkých skupin s vlastním lektorem. Začali jsme probírat slovíčka, která zněla o přestávkách z reproduktorů po celém domě od našeho příjezdu. Věnovali jsme se jim s plným nasazením, i když přiznám, že první mimická scénka rodilého mluvčího mne i přes předběžné upozornění v informační brožuře trochu zaskočila. Pak jsem si ale uvědomil, že Bart Simpson se nikdy nic nepokouší logicky pochopit (ani jednání Angličana, který neuvěřitelně přehání výslovnost každičkého slova), a s chutí jsem se přidal do hry. Bez jediného rozpaku jsem nahlas kopíroval rozhoupanou intonaci učitele a činilo mi to radost! Cítil jsem se uvolněně a postupně jsem ze sebe vypudil i poslední stopy strachu, že já budu tou jedinou výjimkou — tím, kdo se tu nic nenaučí. Učit se bez stresu; nevěřil bych tomu, ale opravdu to jde. I mně.
Hladiny alfa
Myslím, že to je právě ten největší klad používané metody zrychleného učení — učení s uvolněnou myslí. Kombinace různých druhů výuky s řízenou relaxací. Použití podprahových nahrávek, motivační hudby, dynamických cvičení, při kterých tančíte za doprovodu šamanských bubnů a podle jejich rytmu vykřikujete anglická slůvka… V takovém mixu lze opravdu bez problému přijímat informace dvanáct hodin denně a ukládat je do hluboké paměti. Ještě první večer, kdy jsem v deset večer spolu s ostatními zpracovával „domácí úkoly“, jsem si nebyl jist, jestli to ustojím. Ale další dny jsem se už ani nedostal k tomu, abych o něčem takovém uvažoval. Ráno mne probudily hlasy delfínů, u snídaně jsem nad švédským stolem lehce anglicky pokonverzoval se svými inkognito spolužáky na témata, která se ani zdaleka neblížila mému oblíbenému námětu (tedy práci) a pak už jsem se učil a procvičoval a jen tak poslouchal, pak zpíval a zase procvičoval… Po obědě jsem sice, hezky uložený pod dekou a s blikajícími brýlemi na očích, rychle prohučel přes hladiny alfa a théta až do delty (prostě jsem usnul), ale nijak těžkou hlavu jsem si s tím nedělal. Moje schopnost domluvit se v angličtině očividně rostla se čtvercem času.
Změna osobního scénáře
Postupně jsem ztrácel své staré přesvědčení, že jazyky nejsou a nikdy nebudou mojí silnou stránkou. Přijel jsem se naučit mluvit jedním konkrétním jazykem. Ale z kurzu jsem si odvezl nakonec daleko víc — schopnost zasít do sebe sama víru v sebe sama. Důvěru ve své možnosti dosáhnout toho, co dosáhnout chci. A co mi na tom přijde vůbec nejlepší je skutečnost, že jsem tohle nedostal jako nějaký dárek, ale dokázal jsem to sám! Sám jsem si přepsal svůj vnitřní scénář. Doufám, že na to hned tak nezapomenu.
Loučím se s vámi
váš Bart Simpson
- Autor: Bart Simpson
- Zdroj: Regena
- Foto: Hampson CS Ltd.
Internátní kurzy
Týdenní velmi intenzivní internátní kurzy angličtiny se konají v malé vesnici Ptýrov poblíž Mladé…
