Superlearning — metoda na líné mozky

Již od začátku bylo jasné, že to nebude jen tak. Doporučení, abych nechal doma mobilní telefon (neboť o mne bude postaráno), a umístění školicího střediska na statek do nějaké bohem zapomenuté vesnice mne měly varovat. Ale absence zvonku na dveřích mne naprosto šokovala. Jako by tahle jazyková škola nestála o okolní svět. „To je snad nějaká sekta,“ zvonila mi v uších slova mé milované ženy. Tady budu tedy dokonale „mimo dosah“.

Jmenuji se Albert Einstein, pánové

„Ty jsi blázen, uvidíš, to budou jen vyhozené peníze, já tomu nevěřím…“ říkala mi žena, když jsem odjížděl na týdenní kurz angličtiny. Jak zněl leták — metodou zrychleného učení. Sám jsem měl trochu pochybnosti — internetová stránka na mne chrlila výrazy patřící spíše do slovníku moderních šarlatánů: změna identity, využívání podvědomí, audiovizuální stimulace a další. Ale začínal jsem s angličtinou už tolikrát, tak proč nezkusit tohle? A musím se přiznat, že mne dostal název jednoho z kurzů — Pro chronické začátečníky. Z materiálů jsem se dozvěděl, že „Hampson´s superlearning vzbuzuje schopnosti, které jsme měli jako děti“.

Do jámy lvové vstupuji jako jiný člověk, jmenuji se Albert Einstein, povoláním vědec. Obdržel jsem visačku se svým novým jménem, aby mne ostatní účastníci mohli správně oslovovat. Podepisuji čestné prohlášení, že „pro tento týden uzavírám smír sám se sebou a slibuji, že se nebudu hodnotit a srovnávat s ostatními“.

Pavel Sudík, který organizuje jazykové kurzy na Ptýrově u Mnichova Hradiště, o tom ví své:

„Když člověk vystupuje pod jménem nějakého vzoru, se kterým se může ztotožnit, podvědomě přejímá jeho sebejistotu nebo jiné kladné prvky osobnosti.

Změněná identita také zajistí anonymitu. Jestliže jste vystresovaný manažer, který je celý den pod tlakem a musí řešit spoustu situací, tak se od vás očekává, ať přijdete kam přijdete, že budete nějakým způsobem vystupovat — budete ovládat emoce, budete mluvit spisovně, musíte být ustrojen, prostě těch tlaků je hrozně moc. Na tuhle roli ale spotřebováváte energii, kterou můžete využít jinak. Tím, že můžete svoji identitu, svoji kravatu a svoje povinnosti nechat za branami statku, si ušetříte energii na výuku.

Anonymita je pro studenty důležitá, mezi sebou se neznají a ani lektoři nevědí, kdo je kdo. Má to ještě jeden význam. Z dětství si neseme spoustu podvědomých navyklých scénářů, podle kterých řešíme více než 90 % vzniklých situací. Drtivá většina těchto scénářů nám umožní přežít. Nicméně jsou mezi nimi scénáře, které nám ve výsledku škodí. Jakmile se takový podvědomý návyk vytvoří, tak už funguje nezávisle na vědomí. Mezi našimi zlozvyky jsou také scénáře ze školy, která je založena na systému trestu. Když bylo vše v pořádku, měli jsme jedničku. Ale za každou chybu nás potrestali sníženou známkou. Takže jsme se naučili vyhýbat riziku trestu, naučili jsme se zdržovat při vyučování, naučili jsme se odporu k učení. A to se nás drží do smrti. Bulharský psychiatr Lozanov ale zdokumentoval, že se změnou identity nenaskakují tyto podvědomé reakce tak často.“

Peřinky, brejličky, sluchátka

Metod na intenzivní naučení jsou prý mraky. Na ptýrovském statku vycházejí z Lozanovovy sugestopedie. Lozanov je bulharský psychiatr, který v padesátých letech praktikoval metodu výuky v uvolněném, relaxovaném stavu. Používal k tomu barokní hudbu a další prvky. Pořádal týdenní a čtrnáctidenní kurzy pro diplomaty a top manažery a dokázal, aby se i úplní začátečníci za ten týden „rukama nohama“ domluvili. To bylo v době, kdy se jazyky učily běžně čtyři pět let pro základní slovní zásobu — 1500 slov.

Slovíčka nám tu lijí do hlavy horem dolem. Se slovíčky z reproduktorů se probouzím, se slovíčky usínám. Reproduktory jsou snad i na záchodě. Ne že by mi to nějak vadilo, jsou podkresleny velmi uklidňující hudbou. Již druhý den se přistihuji, že si slovíčka pobrumlávám pod vousy.

Takže jedním z pilířů Hampson´s superlearningu je podle Pavla Sudíka hudba:

„Podstatnou složkou Lozanovovy metody bylo poslouchání barokní hudby. Ta měla za úkol naladit mozek do tzv. alfa frekvence.

Frekvence mozku se dá měřit přístrojem EEG. Lékaři rozdělili frekvence mozku do čtyř pásem. Nejvyšší frekvence je beta — to je bdělý stav, vhodný pro řešení logických úloh. Člověk naší společnosti je na této frekvenci od probuzení do usnutí. Tato frekvence ještě vzrůstá ve stresu, kdy je potřeba připravit se na boj nebo vyřešit obtížnou situaci. Intuice a telepatie na této frekvenci nefungují.

Pro učení je nejpříznivější alfa frekvence — je to uvolněný stav mezi bděním a spánkem. Na této frekvenci jsme ještě zhruba deset minut po probuzení. Je to stav, kdy si pamatujeme sny, pokud je nepřetrhne budík. Děti zhruba do čtyř let fungují na této alfa frekvenci celý den. Stejně tak i dospělý člověk, v průběhu dne, který „čumí do blba“. Jde o stav, kdy se částečně otevírají dveře do podvědomí, mohou se vybavit dávno zapomenuté události. Medicína toho stavu také využívá k psychoterapii.

Naladění se do alfa frekvence potřebujeme k tomu, aby byl student otevřenější pro příjem informací a lektor aby ze sebe dokázal dát co nejvíc. Aby oba dokázali mezi sebou navázat nějaký vztah. Protože při učení je důležitá důvěra. Když někomu nedůvěřuji, nepřijmu od něj žádnou informaci, podvědomě se bráním.“

Bubínky, šamanské tance a emoce

Dynamická cvičení jsou asi nejzvláštnější věc, kterou tu člověk zažije. Každých padesát minut, místo kuřácké pauzy. Už ani nepotřebuji kouřit. Zapálenou cigaretu odhazuji po dvou třech tazích, jen abych si mohl slovíčka s gustem zařvat s ostatními.

Fasujeme bubínky, řehtadla a jiná hlučidla. Venku, před plachtou papíru s novými slovíčky poskakujeme v rytmu kolem dokola.

„V dynamikách jde především o dvě věci: o fixaci slovní zásoby a o protáhnutí těla. V praxi to vypadá tak, že se vezmou indiánské bubínky a jiné rytmické nástroje — rachtačky, cinkačky, pověsí se papírová plachta se slovíčky z právě probírané lekce, a před tou plachtou se chodí kolem dokola — to první den. Už třetí den se před ní tancuje v mohutném rytmu, a když se kruh zastaví, všichni řvou po „rodilákovi“ (rodilý mluvčí) slovíčka. A to, co zařveš nahlas, se ti v mozku fixuje podstatně více. Je to spojené s emocí. To, co si dobře pamatujeme, je vždycky nějak spojeno s emocemi. A k tomu, aby člověk zařval, potřebuje emoce.“

Jenže jenom na tom to nestojí, úspěch této metody učení je složen z mnoha dílků, z nichž každý je důležitý a žádný sám o sobě není zázračný. Patří mezi ně alkoholová abstinence během kurzu, relaxace v peřinách po obědě, opět s nezbytnou podprahovou hudbou v uších a s psychowalkmanem na očích, preparáty povzbuzující paměťová centra mozku, opakování za chůze…

Týden, strávený činorodou aktivitou od 7. ranní do 23. večerní, po které ale ještě mnozí připravují „projekty“ na zítřejší večer, končí. Paradoxně, jak někteří přiznávají, to byl záhul, ale odjíždíme odpočatí. Půjčuji si mobil od „Louise“ (Armstronga), abych zavolal domů… a ani napočtvrté nejsem schopen vytočit správné číslo.

No co, tak mne dostali. Žena měla pravdu, vymyli mi mozek.

A nalili mi do něj angličtinu.